Krakonošovy koule 2012

Rok se s rokem sešel a proběhl další ročník oblíbeného turnaje ve Vrchlabí. Píšu, jako bych tam jezdil pravidelně, přitom je opak pravdou - byl jsem s kolegou poprvé. Nicméně tento turnaj je pro svou pohodu u nás v JAPKu natolik oblíbený mezi hráči, že jsem chválu slyšel na každém rohu a měl jsem tedy jistá očekávání, jak to vlastně na vrchlabském boulodrome funguje.... Celkem nás z Jablonce vyrazilo šest a tak jsme mohli stvořit tři různě ambiciózní dvojice.

Naší vlajkovou lodí byla dvojka Kubrta s Vojtou Lukášem, o tom není pochyb. Druhá dvojice byla čistě dámská a tvořily jí Monika s Irčou. Nakonec se do nominace vešel i Michal "Kuchy" Kuchař, kterému sekundoval Jarda Kriegler (tedy moje maličkost a.k.a. jardith). Vrchlabí se rozhodlo hrát na osm skupin po pěti týmech a to bez časového limitu do 11 bodů. Dva ze skupiny mohli do KO 16. Karty byly tedy rozdány, počasí typicky krkonošské, ale jelikož my jsme z Jizerek, tak to žádný handycap nebyl. Střídání deštíků se sluncem nás nerozhází a sněhu máme jistě víc ;-)

Základní skupinu nejlépe zvládla dle očekávání dvojka Vojty s Kubrtem, kteří jí propluli opravdu nekompromisně. Vše nejlépe vypoví zaznamenané výsledky:  11:1, 11:4, 11:4 a 11:2. Stroj na vítězství se tedy rozjel slušně. V KO 16 na ně ale čekal soupeř těžšího kalibru a to tým pana Bíma z Vrchlabí, nicméně naši kluci na to 13:3. Dále byl na řadě tým Jirků Ježků ze Stolína, který sice nebyl nad jejich síly, ale osud tomu chtěl, že podlehli 7:13. Vojta s Kubrtem dále hráli o dohrávané 5.-8. místo, kde nakonec vybojovali to nejlepší možné a to tedy páté. Museli překonat slečnu Bartošovou a následně pak Ivetu Hájkovou s kolegou Bartošem. Jediná prohra rozhodla o jinak famózní cestě turnajem, vždyť kluci se vraceli se skóre 7 výher a ta jedna jediná ježčí prohra. Nezbývá než smeknout a pogratulovat k pátému místu!

I zbylé dvě dvojice se rvaly o každý bod. Ne nezajímavý byl průběh zápasů Jardy s Michalem, kdy pokaždé získali nad soupeřem výraznou převahu bodů a ne a ne zápas uzavřít. To je nakonec stálo postup do KO a zbylo na ně béčko. Tam sice skončili na čtvrtém místě, ale přílišnou radost z toho mít nemohou, neb to bylo  na výrazně lepší umístění. Stačila by jim lepší disciplína, ale na druhou stranu, co po tolika litrech piva a u kolegy k tomu i vína můžete v podvečer chtít. Třetí místo uteklo o jednu jedinou kouli, kterých ztratili svou hravostí během zápasů opravdu desítky. Takhle by to sice nešlo, přesto to bylo ale ve veliké pohodě.... Učíme se.

Slečny z JAPKa v základní skupině vybojovaly jedno vítězství nad týmem pana Komárka z Litovle, což sice nestačilo na postup ze skupiny, ale stačilo to na postup do turnaje B. Celkově lze říci, že sehrály slušné zápasy a že se nemají za co stydět. Prostě hrály fajn. Jen pořád netuším, proč jsem měl od nich výslovně zakázáno je fotit, přestože jsou obě fotogenické, mladé a plné různých tvarů. Samozřejmě jsem zákaz porušil a pár snímků udělal, uvidíme, jestli nějakou fotku Black propustí filtrem až na web.

No a jak turnaj dopadl? To už všichni víte, jednak proto, že to píšu z pracovních i soukromých důvodů poměrně se zpožděním a všichni si to mohli už přečíst na Kulovém blesku a druhak proto, že jste si to zkrátka již ze zvědavosti řekli. Osobně mám za to, že turnaj dopadl spravedlivě. Chvilku před finále jsme s Romanem Kapešem probírali jeho oslavu Kristových let a dárek v podobě finále s Valšovickým týmem, něco podpory padlo i pro Jardu Hladkého a ono to opravdu vyšlo. První místo tedy Jaroslav Hladký (APEC Česká Třebová) a Roman Kapeš (1. KPK Vrchlabí), druhé místo Miluše Kutá (SKP Hranice VI – Valšovice) a Petr Tománek (SKP Hranice VI – Valšovice), na třetím místě skončili Oldřich Mallat (PEK Stolín) s Pavlem Kellnerem (PEK Stolín), kteří v boji o třetí místo porazili v bratrostolínském boji pány Ježky.

Celkově hodnotíme turnaj jako velice povedený - pověst o něm nelhala. Vrchlabí dokázalo skloubit několik potřebných věcí dohromady, což je pořadatelská zdatnost, pocit téměř domácí atmosféry, žádné tlaky, že měl někdo 5 piv a hraje pétanque, prostě pohoda a příjemní lidé. Jedničku navíc si zaslouží i vrchlabské občerstvení, neboť i obyčejná klobása nebo uzené maso se dá připravit jako delikatesa. Ve Vrchlabí to umí. Díky za turnaj a za rok na viděnou!

/