VARS Cup 2012 - hrad Veveří

V sobotu 1.9.2012 pořádal klub Carreau Brno turnaj VARS Cup, otevřené mistrovství ČR trojic, tentokrát umístěný do areálu hradu Veveří blízko brněnské přehrady. Na tento turnaj jsme se velmi těšili, protože kromě českých týmů byla přihlášena i silná zahraniční konkurence. Japko bylo reprezentováno dvěma týmy, kompletním týmem ve složení Kubrt, Black a Jardith a kombinovaným týmem Jana, já a Kuba Konopásek z Vojnova Městce.

Prostředí turnaje nás okouzlilo. Základní část se hrála na upravené ploše parkoviště v údolí pod hradem, bylo vidět, že pořádající klub odvedl obrovský kus práce. Vybudoval na ploše parkoviště potřebný počet kurtů s poměrně náročným terénem (jemný štěrk na pevném podkladu + větší kamínky), bylo připraveno zázemí pro stravování, odpočinek (velkoplošný stan) i další případné potřeby (TOI včetně vody na mytí). K příjemnému průběhu turnaje přispělo i počasí. Bylo pod mrakem, ale nepršelo, v úzkém zalesněném údolí bylo bezvětří, prostě pohoda. Po oficiálním úvodu (lehce narušeném problémem se zvukovou aparaturou) mohla být zahájena základní část – pětikolový švýcar.

Kluci (KBJ) zahájili prohrou se silným maďarským týmem Dodo Pancsitse, ale potom zabodovali proti ukrajinskému tripletu Dmytra Bugaie. Ve třetím kole nastoupili proti valšovické trojici Lenky Svobodové a znovu z toho byla prohra. Valšovický tým už byl totiž patřičně rozjetý, nakonec obsadil v turnaji bronzovou příčku. Další zápas dotáhli do vítězného konce proti manželům Burešovým, doplněným Věrou Vokrouhlíkovou, a vykřesali tak naději na postup, pokud by se jim podařilo vyhrát pátý zápas. Do něj nastoupili proti Pozorce – Blance Petrasové, ale nepodařilo se jim zvítězit. Ve svém nejvyrovnanějším zápase celého turnaje nakonec prohráli 10:13, což stačilo na nepostupové 42. místo.

My jsme zahájili proti trojici Michala Drmoly z Hrode Krumsín jednoznačnou výhrou, pak ale přišel těžší oříšek, zápas proti Michálkům, doplněným Pavlem Hodboděm. Zpočátku jsme drželi vyrovnaný stav, ale pak se mi přestala dařit střelba a byla z toho jasná prohra. Třetí kolo proti Ivanu Hrbáčkovi (SLOPE) jsme vyhráli po vyrovnaném průběhu až po limitu 12:10, ale zlepšila se celkově naše hra. To nám vydrželo i proti Ivoši Kacerovskému, takže jsme měli už tři výhry před posledním zápasem. Nastoupili jsme proti Fighters Milana Haška, a to tak, že jsme jasně vedli už 10:0, pak jsme nechali soupeře probrat a snížit, ale těsně před koncem jsme stále vedli 12:9 a stačil nám 1 bod. Bohužel jsme posunuli košon do takové pozice, že soupeř mohl při úspěšném vystřelení naší koule získat 4 body. Pavel Hejl ml. měl poslední kouli, šel střílet a k naší malé radosti se skutečně perfektně trefil, takže jsme prohráli 12:13. Znamenalo to, že jsme po švýcaru byli na 23. místě a bezpečně jsme postoupili do KO32.

V KO jsme nastoupili proti Tomáši Kutému (Valšovice), hrajícímu s Martinem Pírkem a Jakubem Kučerou z Krumsína. Naše hra se v tomto zápase úplně sesypala, nešla střelba ani umísťování. Když už to vypadalo na kanára, vyměnili jsme si s Kubou pozice, hra se zlepšila, ale na obrat to nestačilo a prohráli jsme 13:4. Před zahájením turnaje bychom byli s postupem do KO32 v tak silné konkurenci spokojeni, ale prohra nás dost mrzela, hlavně kvůli tomu, že k ní došlo ani ne tak hrou soupeře, jako spíš naším herním výpadkem.

Každopádně skončila naše aktivní účast v turnaji a dál jsme se mohli věnovat sledování dalších zápasů. Už když jsme opouštěli prostor údolí a přemísťovali se autem na horní parkoviště u vstupu do hradu, mravenečci z Carreau nosili na hromadu dřevěné hranoly, oddělující jednotlivé kurty, smotávali provázky a hřiště přestávalo existovat.

Na nádvoří mezitím bylo všechno připraveno na KO 16. Připravili jsme si křesílka, teplejší oblečení a užívali si pohledu na výborné zápasy. Zejména nás zajímaly zápasy, které hrál tým Franka Ferlaye , v němž úžasně hrál několikanásobný mistr světa Eric Sirot. Ale i u něj se člověk přesvědčil, že ne každá koule končí tam, kde by měla. Kromě francouzsky mluvícího týmu nás čím dál více zajímalo trio švédských juniorů, které předvádělo skvělou hru a soupeřům nedávalo moc šancí. V semifinále došlo k překvapení, když tým s Ericem Sirotem podlehl výborně hrající slovenské trojici Vlado Michalka, Michal Stano, Martin Lampert. Ve druhém semifinále mladí Švédi porazili valšovický tým Lenky Svobodové (Zbyněk Jakeš a Jiří Gratcl). Vzhledem k tomu, že zápas o 3. místo se z časových důvodů nehrál (odlet Erica Sirota), valšovičtí obsadili skvělý bronzový stupeň. Ve finále Švédi jasně přehráli slovenský triplet. Zejména švédský střelec předváděl úžasný výkon, ale celý tým působil skvěle a velmi vyrovnaně.

Na hradě jsme přežili půlnoc (strašidla měla zřejmě respekt z koulí a neobjevila se), finále končilo asi v jednu hodinu. Perfektní turnaj skončil v pohodě, nevyskytly se žádné problémy, organizace klapala a výkony v závěrečné části rozhodně nezklamaly. Doufejme, že na hradě Veveří byla založena nová tradice a že se tam budeme i v příštích letech setkávat v podobně perfektních podmínkách jako letos.

/