Kladrubský vraník 2013

První letošní turnaj přinesl rozporuplné zážitky. Už náš výjezd nezačal úplně štastně. V šest ráno při odjezdu jsme zjistili, že jedna trojice z vážných zdravotních důvodů nejede ale rozjetá akce už se nedala zastavit. Osm hráčů jede třema autama, jedno ještě přes Vrchlabí. Na turnaj jsem se těšili stejně jako ostatní, 46 trojic je vzhledem k členské základně opravdu slušný počet.

Pořadatelé dělali co mohli, není to určitě jednoduché tak velkou akci připravit organizačně i technicky. Možná že pásla koně na betoně ale určitě koně na betoně běhat nemohou a tak povrch byl i přes uválcování a ušlapání měkčí a hlavně koule se skoro vůbec nekoulely. Pro všechny to však bylo stejné. Bohužel skvrnou na kráse byly nepříjemné prostoje po druhém a hlavně po čtvrtém kole před KO. Loni se něco podobného stalo i v zahradách města Chrudimě (výsledek nutnosti ručního vedení turnaje byl stejný) a tak se zdá, že to není úplně náhoda. Jedna věc mě ještě následně překvapila doma a to že do prvního kola byla nasazena pouze první polovina startovního kola, soupeři k nim byli náhodně dolosováni. Nevím, zda jsou to nová pravidla nebo to byla chyba. Záměrně to snad nebylo.

A jak nám to šlo. Rodinné trio Petr-Jan-Vojta začalo stejně jako ostatní naše týmy úspěšně, poráží Polsko orpel těsně 8:7. Ve druhém ale proti Michálkům nemají šanci a rychle prohrávají 2:13. Třetí kolo proti sobě svádí dva klubové týmy (ten druhý jen ze dvou třetin). V utkání vedou ale závěr se nějak nezdařil. Čtyřbodový náskok soupeři v předposlední hře se štěstím snižují na dva body a jde se do extra endu. PJV bojují a brání výsledek  ale nakonec vrchlabská část týmu poslední koulí dosáhla kýžené dvojky, i když opravdu velmi těsně,  k měření muselo být použito odpichovátko. V další nastavené hře se Lukášům nepodařilo překonat výborný plas soupeře a prohrávají 9:10. Dnešní zmar pak dokonala prohra s rodinou Lapihusků. Po základním kole 39. – 41. místo. Líp to rozlišit neumím (body, výhry soupeřů, skóre).

Stejně dobře začíná i Naďa-Jardith-Roman (Kapeš z 1.KPK Vrchlabí). Los je svedl dohromady s Vrchlabí Mašek, vyhrávají 10:8. Ve druhém kole prohra 7:13 s Vojnův Městec Brož, kteří v základním kole neztratili ani bod. Ve třetím kole slavná výše uvedená výhra, čtvrtém ale zase prohra s Loděnice Mrhoul 1:13. Výsledek je 32. místo.

My (Milan-Miloš-Tomík) jsme na první pohled doplatili na los nejvíce, hned na úvod na nás vyšla turnajová, žebříčková a reprezentační jednička, Varan-Valenzovi-Kauca. Zápas jsme zvládli, dostali jsme se do vedení o tři body a i když jsme se o vítězství trochu báli, dopadlo to dobře. V nastavené hře se Lukášovi nepodařilo posunout košon k jejich koulím, naopak ho vystřelil a tak vítězíme 10:7. Ve druhém kole přichází vleklá krize, prohráváme s Hrode-Pírek-Krpcovi 8-11 a pak i s HAPEK Bureš-Karáskovi 4-13. O čtvrtém kole by asi bylo lépe nepsat, ale co se dá dělat. Neradi hrajeme proti dětem a hráčům pod vlivem. Nějak se to tu sešlo. Na tomto terénu má dítě problém, i když košon nahazuje vlastní hráč. Musí si pak vypomáhat holubičkama a není to poprvé, co po upozornění na tuto skutečnost nastává pozdvižení v sále. Jako by poukázání na nedodržování pravidel bylo něco neetického. Hráči získávají špatné návyky a pak je pro ně zcela normální stát a bavit se těsně za odhazujícím soupeřem nebo se naopak postavit proti němu do osy hodu. Nakonec jsme v napjaté atmosféře zvítězili 13:6.  Je z toho výsledné 26. místo.

Po dlouhém počítání prvních šestnáct postupuje do KO. Ti ostatní všichni dohromady hrají zase KO od začátku, tedy ve výsledku o jedno kolo víc než finálová šestnáctka. Ani teď se Lukášům nevede, prohrávají s KLIP Linduška, následně mají volný los a tak raději zmrzlí jako drozdi upalují domu. Hůř než 39. tedy nebyli.

Protože některé týmy již odjíždějí, postupuje NJR bez boje, následně prohrávají s Pavlem Burešem (tedy alespoň si to myslím, že k zápasu došlo). I oni v této variantě nemohou být horší naž na 32. místě.

My jsme se nakonec docela rozehráli, přes počáteční vedení soupeře AURA Hejkal obracíme nepříznivý vývoj zápasu a vítězíme 13:10. V dalším kole porážíme všechny Lapihusky 13:6 a nakonec vracíme porážku i Pavlovi Burešovi, i když jen 13:8. Dobře začínáme i proti Kolová Kacerovský ale zápas v uvolněném duchu a už bez velké motivace (báli jsme se, že budeme ještě muset hrát s přihlížejícími kluky z Vrchlabí) prohráváme 8:13. Kolová Beránek už na nás nečekala a tak jsme vybojovali docela pěkné 19. místo.

Jsme docela zvědaví, jak to všechno nakonec dopadne. Doufáme, že naše dvanáctihodinové snažení od devíti do devíti přinese nějaké ovoce.

U první pumpy stavíme, abychom alespoň trochu rozmrzli, pak už jedeme za minimálního provozu přímo domů. Sníh nás naštěstí přivítal až za Hodkovicemi a tak jsme v jedenáct doma jak na (kladrubském) koni.

Omlouvám se všem, kteří čekají na konečné výsledky ale nemám ani zdání, jak to dopadlo.

/