Prvomájové koule barona Prášila

Ráno nám do okna nakukovalo sluníčko, vstávalo se docela dobře. Cesta do Ořechu probíhala i přes objížďku na Jižní spojce hladce, trochu času jsme museli zabít na poslední pumpě kávičkou, abychom nepřijeli moc brzo. S námi se v Ořechu na 17. ročníku Prvomájových koulí barona Prášila sešlo 89 dvojic, z toho řada z nich ze Švédska, Dánska a Německa. Samozřejmé je zastoupení Španělska, ale to už není nutné vůbec psát.

Ještě na začátku došlo ke šťastnému shledání Aleny Vaníčkové se svou dlouho hledanou koulí. O co více byla Alena šťastnější, o to více byla druhá koule smutnější, že ji nikdo nepostrádal.

Hra ve skupinách byla hlášená a je zde běžná, ale hra na dvě prohry mě trochu překvapila. Na regionál bych očekával přívětivější systém a ne tak závodní. Ani na MČR nebyl zvolen, aby si všichni dost zahráli, když už vážili cestu. Hrálo se tedy ve 23 tří a čtyřčlenných skupinách. Pro 23 týmů to znamenalo konec turnaje po dvou prohraných hrách. K těm patři i Lukáš s Klárou a Kubrt s Krišpou. Naďa se svým Ondrou dokonce hrála oba zápasy se stejným soupeřem. O zápas víc si zahrál Black s Japatem. Ještě že v ceně turnaje byl magnet na koule, alespoň trochu zmírnil zklamání. Naštěstí Ořech není ani nejvzdálenější destinací.  Do béčka nikdo  z nich z časových důvodů nešel.

Na druhém pólu byl Petr s Janou. Vyhráli oba zápasy, stejně tak jako já se Šárkou. V prvním porážíme mé rodačky Radku s Danou. Ve druhé zápase nás POP Hlavatý-Preuss v závěru dotahoval, což nás docela znervózňovalo, až jsem jednou házel jen dvěma koulema. Naštěstí to nebylo rozhodující a vyhrát se nám podařilo. Skončili jsme v 11,45 hod., Klára s Lukášem těsně po nás. Čekat na béčko se jim nechtělo (nakonec se ukázalo, že by čekali přesně čtyři hodiny). Vyrazili jsme tedy navštívit nákupní centrum ve Zličíně. Strávili jsme tu dvě hodinky, v Ikee jsme si dali za cenu jedné ořešské palačinky dva hot-dogy a dva kelímky kukuřice a jeli zpět. Není to nic proti občerstvení na turnaji. Stánek přímo u hřiště byl velmi dobrý nápad, nikdo nemusel daleko chodit. Zaslouží si to pochvalu.

Před třetí hodinou se rozehrává 64 KO. Výše nasazení Petr s Janou postupují děravým pavoukem o stupeň výš, do šestnáctky se dostávají přes Osiku Mrázová-Špitálský. Po dramatickém souboji s Varany Pavlem a Lukášem se do osmičky už ale nedostali. Zbývají na ně souboje „jen“ o 9. – 16. místo. Nakonec je z toho něco mezi, 12. místo.

My to měli horší, do dvaatřicítky jsme museli přejít přes německý pár ale už nevím jméno. V dalším kole porážíme APEC-KPK Johnny-Roman a znovu jsou na řadě cizinci, Ingo a Hartmut. Vyhrávají losování a náhle se stěhují na úplně jiné hřiště, než na kterém jsme při losu stáli. Aby řeč nestála, oponuji, že jedním losováním nelze získat dvě výhody, košonek a výběr hřiště. Alespoň z volejbalu jsem na to byl zvyklý. Taky se můžeš vybrat buď podání nebo stranu. Nakonec jsem to dotáhl alespoň na další losování. Protože mincí házel Hartmut, prohráli jsme i podruhé. Nic jiného jsem ani neočekával, to je jako když losuje můj jmenovec z Vědomic. Alespoň to vneslo více zaujetí do hry a vítězstvím jsme se jim za ty ústrky pomstili. V souboji o nejlepší čtyřku se utkáváme s Frantou Volencem a Honzou Valenzem a od začátku vedeme. Za stavu 8:3 obloha zčernala a začala bouřka a liják. Asi čtvrt hodinku jsme proseděli v autě, načež jsme museli popojet abychom z něj mohli relativně suchou nohou vystoupit. S obavami se hraje dál, naštěstí louže na našem hřišti nejsou ty z největších. Utkání se nám daří dovést do zdárného konce.

V semifinále sice trochu vzdorujeme, jednu chvíli i vedeme 7:6 ale to na Veroniku s Pavlem nestačí. Já toho Pavla snad nikdy neporazím. Snad až bude hrát pravou rukou jako já.

3. místo získáváme automaticky, není s kým hrát, stejně tak jako neměli s kým bojovat o finále stolínští Jirkové.

·        Jiří Ježek a Jiří Ježek st. (PEK STolín)

·        Veronika Slobodová (POP) a Pavel Mašek (1. KPK)

·        Milan a Šárka Fukalovi (JAPKO)

V KO se sehrála řada dramatických zápasů, na své si přišel i tabákový průmysl. Možná by nebylo od věci zeptat se ho, zda by nás nechtěl sponzorovat.

Konec dobrý, všechno dobré. Alespoň pro nás. Samozřejmě jsme byli spokojení a tak nám ani nevadilo, že jsme se domů dostali až před druhou hodinou. Spokojení mohou být i všichni zúčastnění členové našeho klubu, jejich startovné jsem v podobě price money dostali zpět a ještě trochu navíc. Velice nás potěšila Vladimírova kniha fotografií z Karlštejnska. Děkujeme, stálo to za to.

/