CC Rakousko - Illmitz

Na dvoudenní turnaj jsme se přihlásili jako rodinný tým s Janou a Vojtou, kromě toho s námi jeli Vítek s Ivalú, aby si užili prodlouženého víkendu v krásném prostředí přírodní rezervace u Neziderského jezera. Vyjeli jsme už v pátek po ránu. Po příjezdu a ubytování jsme chtěli ještě trochu potrénovat a přesvědčit se, v jakém stavu je terén hlavně na kutálivých hřištích. Po příjezdu na místo konání turnaje jsme zjistili, že mírně prší, ale že muselo pršet hodně, protože kurty byly hodně mokré. Hladké plochy, které běžně slouží jako parkoviště pro auta rekreantů, byly orámovány širokými pruhy vody.

Během tréninku se postupně vyčasilo, přišel příjemný večer a pořadatelům se za pomoci malého čerpadla podařilo kolem vytyčených hladkých hřišť odčerpat většinu vody. Ráno bylo krásně, terén trochu proschl a slunečné počasí vydrželo celý den.

Turnaj se hrál v základní části jako pětikolový švýcar s limitem 50 minut + 1 nához a ještě v sobotu se odehrálo 1. kolo KO 32. V prvním kole nám los přidělil slovinskou trojici Wolfpack (Butinar, Rami, Sinkovec) a obtížné hřiště s tvrdým základem, místy jemným štěrkem a mezi vším trsy trávy. Jak my, tak soupeři jsme bojovali hlavně s nevypočitatelným gumovým odrazem koulí. Slovinci si nakonec poradili lépe, takže jsme zahájili turnaj prohrou 7:11 po limitu. Že by to byl zrovna optimistický začátek se nedalo říci, ale nehráli jsme špatně a do dalšího kola jsme šli v pohodě. Soupeřem nám byl slovenský dámský tým „divas“ (Soboličová, Daučíková, Snopová) a přebor v kutálení jsme vyhráli 13:6. Přesvědčili jsme se, že nám to jde i na tvrdém povrchu typu Wroclaw.

Do třetího kola jsme šli proti rakouskému rodinnému týmu Madernů, zřejmě otec a dva junioři, zase na tvrdém kutálení. Otec hrál dobře, ale junioři měli problém s terénem, takže jsme poměrně jednoznačně zvítězili 13:4. Potom nás pro změnu čekal opět slovenský tým, tentokrát pánský a zkušený (Sobolič, Seman, Šedivý) zase na hladkém povrchu, ale místy s oblázky těsně pod povrchem. Herní pohoda nás neopustila, dařilo se nám umisťování i střelba a vyhráli jsme po limitu 11:4.

Za tohoto stavu jsme již měli naději na postup do 32, ale jistotu by přineslo další vítězství. Zrovna moc příznivě rozpis nevypadal, čekal na nás tým KONEKO, Jirkové Korešové a Radek Netušil. Ti navíc potřebovali vyhrát. Zpočátku zápasu jsme trochu ztráceli, ale byli jsme lepší v umisťování a v závěru se mi podařila i účinná střelba, takže jsme po limitu těsně vyhráli 10:9 a výsledné 13. místo po švýcaru zajišťovalo postup do KO. Během tohoto posledního zápasu švýcara jsme všichni prožili menší šok, protože do kempu jela svatební kolona, kterou vítaly exploze dělobuchů, a po chvíli opakované série ran zábavné pyrotechniky. Chápu, že nějaký petanque svatebčany nezajímá, ale že někdo připustí takový cirkus uprostřed chráněné přírodní rezervace s rozsáhlými hnízdišti vodních ptáků, to už hlava nebere. Pak už jsme se jen pobavili, když Ivoš Michálek začal přemýšlet, jestli super sporťák, který vedle nás zaparkoval, není náhodou první cena místo prizemoney.

Ze sobotního programu zbývalo odehrát už jen první zápas KO, nastoupili jsme proti týmu s licencí Bulharska - Makaov BG, ale byli to Maďaři (Eva Aczai, Draskovics, Szabovics). Chvíli po začátku zápasu pořadatelé vyhlásili, že něco je špatně a šli jsme na jiné hřiště. Protože jsme už vedli 3:0, soupeř toho využil a s pomocí pořadatele prosadil, že se hraje znovu. Nedali jsme se tím rozhodit a opět jsme dobře začali, už jsme hodně vedli. Potom jsme chvíli připustili aktivitu soupeře, paní začala střílet a náš náskok se trochu snížil, ale jen přechodně. Hra se nám dařila a dotáhli jsme zápas do konce 13:8.

Večerní posezení v areálu sousední pizzerie jsme si vychutnávali v dobré náladě, k níž přispěla i skutečnost, že rakouský petánkový svaz v rámci oslav 20. výročí svého vzniku dal k dobru gratis večeři i pivo. Řada kolegů z různých zemí ještě do noci hrála pod umělým osvětlením, my jsme ale včas odjeli, abychom byli před půlnocí v posteli.

Po bezvadné sobotě následovala slušně řečeno slabší neděle. V 8,30 byl začátek KO16. Naši soupeři z týmu Especialistas A (Thill, Avedikian, Schimak) nás nechali trochu odskočit, po 2 náhozech jsme vedli 8:0, ale pak zlepšili hru a začali stahovat. Nám se hra celkem dařila, ale před koncem zápasu asi i vlivem vyrovnaného stavu jsme ztráceli jistotu jak v umisťování, tak i ve střelbě. Dva náhozy před koncem jsme již měli možnost dohrát, ale nepovedlo se.

V další hře za stavu 12:11 soupeř nalepil kouli, ale Jana ji lehce odsunula a zůstala blíž. Soupeř svojí poslední koulí lehce odsunul Janinu kouli, a zůstal, takže měl potřebné 2 body. Já jsem měl poslední kouli, podařilo se mi jednu soupeřovu vystřelit, takže jsme ještě žili, ale to už bylo všechno. Úspěch se nekonal, v posledním náhozu jsme nic nezahráli, takže 12:13 a konec nadějí na další postup. Útěchou nám mohlo být jen to, že naši soupeři nakonec skončili třetí, když v boji o bronz porazili tým Kutý, Kaplánek, J. Vlk. Zkoušeli jsme se z prohry otřepat, zaregistrovali jsme se ještě do doprovodného turnaje dvojic, já s Janou a Vojta s Maníkem (Michal Preuss). To už ale zase pršelo, foukalo, chodily stále horší zprávy z domova o povodních, hlavně Vítkovi ze ZOO, chyběla koncentrace a nakonec i chuť. Měli jsme asi odjet hned po KO16. Takhle jsme s Janou ze 4 zápasů švýcara 3 prohráli a promokli jsme na kost. Měli jsme ještě zajištěné bydlení do pondělka, ale raději jsme se sbalili a jeli domů.

Vítek jel do Prahy s Preussovci o hodinu dřív evakuovat zvířata, my jsme mu pak ještě do ZOO dovezli nějaké zásoby a podařilo se nám ještě včas dorazit do Jablonce, než začali v Praze omezovat dopravu. Ještě výsledky CC (které už asi znáte z Kulového blesku): 1. Slovinsko – Oprešnik , Skrbinek, Sever 2. Polsko – A. Sliz, J. Sliz, Lach 3. Rakousko – Thill, Avedikian, Schimak 4. ČR – Kutý, Kaplánek, J. Vlk

/