MČR trojic 2013 - Jaroměřice nad Rokytnou

Již v pátek odpoledne jsme s Janou vyrazili směr Jaroměřice nad Rokytnou, kde se konalo MČR trojic. Chtěli jsme se hlavně podívat na terén, protože jsme v tomto zámeckém parku ještě nikdy nehráli. V areálu již fungoval pořadatelský tým Carreau Brno a připravoval zázemí turnaje, takže jsme si s nimi zahráli tréninkový zápas, potom oslíka a šli jsme se vyspat na náročný den.

 Už někdy na jaře jsme se domluvili s albrechtickým juniorem Vaškem Valíkem, že si spolu zahrajeme MČR trojic. Měla to být naše první společná akce. Ráno Vašek dorazil, počasí v souladu s předpovědí vypadalo velmi příznivě, takže nic nebránilo tomu, aby se po slavnostním zahájení a hymně mohlo začít. Dorazilo celkem 49 trojic ve velmi silných sestavách, celá česká špička. Turnaj se hrál ve skupinách na dvě prohry s následující KO 16.

První zápas v naší čtyřčlenné skupině jsme proti Fenyxu Adamov vyhráli 13:5. V průběhu hry se nám potvrdil předpoklad, že by s Vaškem mohla být příjemná spolupráce. Hráli jsme v pohodě. Druhý zápas nás postavil proti favoritům skupiny, trojici Kaplánek, Pírek, Pořízka z Hrode Krumsín. Soupeři byli jasně lepší, nenašli jsme na ně žádný recept, takže jsme prohráli 13:4 a museli jsme do barážového zápasu, opět proti Fenyxu Adamov, který v předchozím zápase porazil tým Kulového blesku Olomouc. Tentokrát jsme vyhráli 13:3 a postupovali jsme z druhé pozice ze skupiny.

Protože se hrál děravý pavouk, čekal nás ještě rozhodující boj o postup do šestnáctky s triem Pavla Vajčnera ze Starobrněnského PK. Přestože se hrálo v parku na terénu, který vypadal na první pohled stejnoměrně, každé hřiště bylo výrazně jiné. Tady jsme pocítili značnou změnu terénu, se kterým jsme  zpočátku měli trochu problém a zápas byl vyrovnaný, později už jsme byli jistější a vítězstvím 13:7 jsme se dostali do KO16.

Proti týmu Jany Radoušové z Osiky, se kterou hrál Jindra Kauca a Honza Valenz, jsme odehráli asi nejhorší zápas. Nešla nám střelba ani plasování a po prvních dvou bodech, získaných na začátku hry, už hrál jenom soupeř. Přes tento výprask se nám podařilo zůstat v pohodě, řekli jsme si, že ani deváté místo není špatné a jedeme dál. V zápase s PCP Lipník – Dana Proroková, Pepa Čihák a Béďa Kocourek jsme průběžně zvyšovali náskok až na konečných 13:7. Pak jsme sice v dalším utkání proti vědomické trojici Pavla Kocourka a manželů Pillerových prohrávali už 0:6, ale trochu jsme pozměnili způsob hry a dosáhli jsme obratu v zápase, který jsme dotáhli do výhry 13:7. Tím se nám podařilo dostat se do boje o 9. místo proti týmu Michálků. Zpočátku jsme prohrávali, ale postupně jsme srovnali hru a přešli jsme do vedení, které však soupeř srovnal na stav 11:11. V dramatickém závěru zápasu soupeř střelou posunul košon asi do 13 metrů a Ivoš poslední koulí zaplasoval blízko. Naše střelba (1x Vašek, 1x já) byla neúčinná a když moje poslední koule skončila trochu dál než Ivošova, bylo z toho 10. místo.

Po tomto zápase jsme se rozloučili s Vaškem a už jsme si jen užívali atmosféru závěrečných zápasů. V semifinále kombinovaný tým Tomáš Kutý, Jarda Vlk a Peťa Juráň porazil vrchlabskou sestavu Pavel Mašek, Dan Bílek a Vláďa Brázda, ve druhém semifinále po dramatické koncovce přešla trojice Hanka Šrubařová, Romča Vokrouhlíková a Pavel Hodboď přes trio bratrů Preussových a Jirky Grepla. Kluci už prohrávali 1:12, pak se jim téměř podařilo vyrovnat, ale koncovku lépe zvládli pozdější mistři. Ve finále po vyrovnaném boji zvítězila sestava Šrubařová, Vokrouhlíková, Hodboď, třetí místo vybojovalo Vrchlabí.

Celkově se turnaj MČR 3x3 velmi vydařil. Co se týče počasí, bylo až moc vedro, ale slibovanou bouřku jsme jen zahlédli zpovzdálí a vše se dohrálo v idylce pod obloukem duhy. Když se začal razit trend týmových dresů, viděl jsem to spíš jen jako zbytečnost, která bude na obtíž při sestavování kombinovaných týmů z různých klubů. Asi to trochu komplikace je, ale efekt na hřištích se projevil a družstva v dresech vypadala dobře. Herní systém skupin na 2 prohry byl různě probíraný a rovněž kritizovaný (proč mám přejet republiku kvůli 2 zápasům?). Nejsem si úplně jistý, který systém je lepší nebo spravedlivější, fakt je, že v systému skupin nečekaně skončila i řada velmi silných týmů, např. tým Fany Kaplánka se po 1 prohře nedostal do KO16. Každopádně organizátoři nechávali dohrát zápasy o závěrečné pořadí, nepostoupivší do KO16 hráli něco jako béčko, takže byla možnost i po neúspěchu ve skupině si ještě zahrát. Příznivý dojem z turnaje ještě podtrhovalo dobré zázemí a výborné stravování.

Ještě závěrečná rekapitulace:

1. Hana Šrubařová, Romana Vokrouhlíková, Pavel Hodboď
2. Tomáš Kutý, Jaroslav Vlk, Petr Juráň
3. Pavek Mašek, Daniel Bílek, Vladimír Brázda
4. Ondřej Preuss, Michal Preuss, Jiří Grepl