18. Prvomájové koule barona Prášila

Po úspěšné klubové obhajobě 2. místa v Lipníku minulý týden bude obhajoba loňského 3. místa v Ořechu těžší. Zejména proto, že do hry vstupuje jen jedna dvojice. Zástupce pražské odnože Japka Petr „Stejski“ a já.

Z ekonomických důvodů se na turnaj vydávám autobusem. Praha mě přivítala hustou mlhou, kterou naštěstí slunce brzy rozehnalo a celý den bylo krásně. Ještě teď mě pěkně hřeje za krkem. Hraje se jako obvykle ve skupinách, bez časového limitu, každý s každým. Bohudík je „jen“ 62 týmů.

V prvním, pro Petra premiérovém zápase, nastupujeme proti asi švédskému týmu. Jmény se zdržovat nebudu, stejně nic mi neříkají. Vítězíme i přesto, že jsme si v jednom z náhozů nechali dát šestku. Takové fatální výpadky se nám holt občas stávají. Ve druhém zápase si můžeme zajistit postup (a to i pro druhý český tým) ale bohužel. S německou dvojicí prohráváme 8:13 a trochu se to zamotává. Hlavně pro nás to vypadá bledě, nezbývá než porazit vrchlabskou dvojici Pavel Mašek (loni 2. místo) a Jarda Žižka. Kupodivu se to daří docela hladce, kluků to v tomto zápase moc nejde, vyhráváme 13:3. Během hry se Pavel ptal, co zase o tomto zápase napíšu. Až během cesty domů jsem si vzpomněl, co napsat. Stačí jedno slovo. KONEČNĚ. Konečně se mi ho podařilo porazit. Tři týmy mají dvě vítězství, do 32 postupujeme z prvního místa, kluci nakonec taky, o jediný bod ve skóre.

Jako obvykle se čeká na dohrávku několika skupin, ještě ve 14 hodin nejsou dvě dohrané.

V 1. kole hrajeme proti Kulové osmě – Zátka. Dělám vše pro to, aby soupeř zvítězil. Vrcholem je obrat z našich třech bodů na jeden soupeřův. Ještě že hraju s Petrem a ne se Šárkou. Ta by mě za tohle zabila. A dobře by udělala. Ke konci soupeř nevyužil možnost dohodit třináctý bod a tak jsme dostali taky ještě šanci. Vítězství o bod a hlavně postup do 16 připadl nám.

Loni se souboj o třetí místo s Mrázkovými z Kolové nekonal, tentokrát se setkáváme dříve a tak lehké to mít nebudeme. Značně prohráváme, uspokojeného soupeře přeci jen překvapujeme, můžeme uhrát šestku a jít do vedení. Tak lehké to ale není, nicméně stahujeme na rozdíl jediného body. To se soupeři nelíbí, v následné hře prohráváme 10:13.

Stejnou uspávací taktiku volíme i v dalším zápase proti Mirkovi a Martinovi z Pozorky. Měníme pozice, Petr hned na první střílí soupeřovu kouli i s košonkem do autu. Ale to je tak z naší strany vše. Po třech hrách prohráváme 0:6, zdá se, že jsme snadnou kořistí. Vracíme se k původnímu systému a pomalu dotahujeme. Za stavu 9:12 máme bod a čtyři koule na ruce. Tři z nich se nám daří uhrát a překvapivě vítězíme 13:12. Být to v hokeji, tak kluci určitě přerazí hokejky o mantinel.

Čas letí, autobusy mi odjíždějí, nastupujeme na předposlední zápas proti Stolínským Jirkům Ježkům, loňským vítězům. První bod je náš pak ale nic moc. Dáváme ještě trojku, v další hře máme šanci na zvrat. Tři body na zemi a ještě dvě koule. Jsem už ale líný jít se podívat na situaci zblízka (hlava pálí a nohy bolí), přisunuju košon k soupeřovi a poslední pokus jí vystřelit je marný. Pak už hra poklidně plyne k prohře.

Poslední soupeř nebyl k dispozici, byl jsem rád, bylo to akorát stihnout poslední autobus v půl devátý. S 11. místem jsme spokojeni.

O bodech tento turnaj rozhodně není. Početná účast nevyzpytatelných zahraničních týmů přibližující turnaj ke kritické hranici 64 týmů, která však nepřináší nic bodovému hodnocení. V současném systému bodování do posledního místa asi nastal čas zohlednit i počet týmů na turnaji. To jen tak na okraj.

Kdo věděl, do čeho jde, musel být spokojený. Nádherné počasí, příjemné prostředí i zázemí, nakonec to i časově vyšlo, určitě lépe než minulý rok. Pro nás dva i výsledková spokojenost, pro mě navíc ekonomicky nejméně náročný turnaj (kromě těch, kde jsem bral price money - i to se opravdu může stát).

Nakonec jeden postřeh od Petra, nového hráče na turnajích. Byl velice překvapen masivním kouřením při hře. Ačkoliv jsme hráli venku, občas se prý cítil  jako v hospodě.

Pořadateli dík za pohodový turnaj.