První dva jarní turnaje jsou za námi

Jak už navozuje nadpis článku, tak jarní sezóna úspěšně začala. Mluvím o Světovém dni koulí v Ořechu a o Jarních Lipnických koulích, neboť úplně první turnaj roku ve Slatiňanech počítám mezi turnaje zimní a to doslova. Byl jsem na prvním ročníku, kde nám bohužel dali zimu opravdu pocítit, což mě osobně odradilo od dalších ročníků a jak koukám na naši klubovou účast, tak zřejmě i ostatní. Nyní již ale o těch pohodovějších a jarnějších zážitcích…

První březnovou sobotu jsme v Jablonci seškrábali sníh z auta a ve složení Black, Ondra, Michal a Jarda jsme vyrazili Ondrovým korábem směr Ořech. Cestou se počasí lepšilo a s ním i kondice některých z nás, co měli předešlý večer veseleji než obvykle. Na místě jsme přihlásili dvě dvojky a to Ondru s Michalem a Blacka s mojí maličkostí. Hned jsme narazili na Viktora a Johnyho z Vrchlabí a společně obsadili místní ohniště, kde jsme přijímali milé návštěvy, jako například Milana Demčíka, se kterým si byla radost ťuknout na zdraví. Rádi ho zase vidíme v akci!

Účast v Ořechu byla slušná (cca 50 týmů), průběh turnaje zcela standardní, radost si zahrát. Nakonec jsme si odvezli i relativně dobrý výsledek, neboť Ondra s Michalem přivezli bramborovou medaili, já s Blackem jsme se motali kolem dvacítky. Nebudu přesně popisovat zápas za zápasem, to by bylo nudné čtení. V hlavě mi utkvěl především zápas s Jiřinkou a Milanem Demčíkovými a to nejen vyrovnaností našeho vzájemného snažení, ale především lidským rozměrem společné komunikace. Pétanque pro mne reprezentuje i jakési lidské dobro a laskavost, což zde bylo znát.

K Ořechu uvedu už jen tolik, že to je právem první jarní turnaj. Vždy se tam těšíme na první sluníčko, které mají zřejmě předplacené. Možná i proto byli seveřané z Čech brzy dobře rozpoznatelní - zatím co ostatní měli stále své kabáty, odvážnější mikiny, tak my lítali v trikách a polehávali na rozehřátě trávě… Díky Ořechu! 

Druhou březnovou sobotu jsme v Jablonci opět škrábali sníh z vozu, tentokrát s drobnou změnou – škrábali jsme hned 2x, neboť Ondrův koráb v zimě nenastartoval, tak přišel na řadu náš rudý ďábel a já převzal roli pilota. Do Lipníku je to kousíček, takže žádné stresy. Pamatujeme doby, kdy se v Lipníku scházelo něco přes deset týmů a z místních neregistrovaných se dávaly dohromady dvojky trojky, aby byl turnaj i o bodech. Tentokrát to bylo naprosto o něčem jiném. Trpělivá a kvalitní práce lipnických konečně zase nese svoje ovoce, neboť se sjelo z různých koutů republiky 43 týmů. Ptali jsme se na to Michala Zdobínského, který upřímně přiznal, že skoro dva dny nespal, ale bereme ho s rezervou. I tento turnaj totiž měl spád a přesnost, na kterou jsme už opět v Lipníku zvyklí, o perfektní klubovně a občerstvení nemluvě.

Turnaj ale začal vzpomínkou. Bohužel nás opustil Jarda Moucha a to navždy. Věřím, že by tento bard lipnického pétanque i tentokrát hrál a vítal nás pokřikem „nazdár klucí!“. My jsme ho v Jablonci měli rádi a věřím, že nejen tam. Ať tedy dojde klidu… Měj se, Jardo!

Co uvést k turnaji? Třeba to, kdo od nás s kým hrál, takže první trojka byla ve složení Kubrt, Ondra a jardith, druhá byla o Blackovi, kterého doplnili Viktor s Johnym Hlaďasem a zastoupení z Jablonce jsme měli i v podobě Nadi, která se připojila ke dvojce Demčíků. Nejdříve se budu věnovat našemu tripletu, neboť nás potkalo něco dosud nevídaného. Pětikolovým švýcarem jsme projeli jako nůž máslem a hlavně bez ztráty kytičky, Ku podivu jsme s většinou týmů byli vypořádáni kolem půl hodinky a to včetně pozdějších vítězů z Německa. Stačilo s nimi hrát přes devět metrů a slušně střílet  ;-). Byli to mladí kluci a jejich nervy hrály svoji roli. A jak jsem říkal včera na tréninku, kdyby se každé kolo nezapíjelo pivkem, mohlo to elegantně pokračovat i v kole šestém – prvním kole KO. Ne, dělám si srandu, něco vydržíme a věděli jsme, do čeho jdeme. Ve vyřazovacích bojích jsme narazili na Hanku Šrubařovou s Petrem Juráněm a Šárkou Moosovou, se kterými jsme sehráli rozumný, nikoliv však vítězný zápas. Takže celkově místo sedmé, vítězství ve švýcaru ale hřeje, taktéž skalp obou finalistů. Druhý „náš“ tým s Blackem byl nejlegračnějším týmem turnaje, neustále s nějakým důvodem k veselí, který se často a "takticky" měnil na svých pozicích, no hlavně že je sranda. Je jasné, že ani díky přízni štěstěny neatakoval přední místa, ačkoliv by na to za normálních okolností určitě měl. Kluci bláznivý skončili po švýcaru třicátí. Paní Nadě se dařilo o poznání lépe, přesto z toho bylo s Milanem a Jiřinkou místo dvacáté.

Z obou jarních turnajů mám dobrý dojem, je to dobrý start sezóny. Herní projev se opět zlepšil, ale hlavní roli možná hrála nečekaně sportovní psychologie. Měli jsme to v hlavách srovnané, pohodu v týmu, každý znal svou roli a to nás leckdy odlišovalo od nervóznějších soupeřů. Uvidíme, kam se prokoušeme žebříčkem, letos budeme opět jezdit! Těšte se na JAPKO v akci :-)

Fotodokumentaci z Ořechu naleznete zde a Lipník zde. Jako bonus přikládám též pokus o panoramatickou fotku; vždy po jednom kusu z akce. Na druhou stranu jsem rád, že už není třeba sebou tahat zrcadlovku, protože dokumentaci pro web zvládájí aktuální modely hraček do kapsy celkem slušně. Díky za Váš čas...