Tradičně přátelské Vrchlabí

Jako každý rok, i letos vyrazilo Japko na přátelský zimní turnaj do Vrchlabského Divadelního klubu. V místní budově se kromě stánku kultury skrývá i příjemná kavárna a hlavně dvě pétanque hřiště, na kterých se i při sněhu za okny dá pohodlně zaházet.

Organizace akce se zkušeně a na výtečnou chopil místní Roman Kapeš. Loňskou porážku přijel oplatit v po kufr přeplněném autě pětičlenný Jablonecký tým ve složení Ondra, Black, Kubrt, Vaisik a Tomík. Výhradně mužské přespolní družstvo dále doplnil za klub POP Praha Jakub Konšel, vlakovou dopravu využívající Jaroslav Kraus a z Vrchlabí zapůjčený bývalý Jindřichovák Petr Ton. Touto fúzi spolků vznikla nadmíru odhodlaná skupina čelit Vrchlabským hráčům, znalých místního terénu a záludností zakřivení podlahy. Po přivítání a konzumaci lahodného domácího štrúdlu byla rozdělena hřiště na čtyři sektory, vylosovány čtyři domácí a čtyři hostující týmy po dvou členech (kromě jedné početnější Vrchlabské výjimky) a zápasy na 11 vítězných bodů mohly začít.

Zvolenou formou supermêlée docházelo v každém kole na obou stranách k zajímavě vylosované kombinaci hráčů a stoupala tím i zábavnost celého turnaje. Jeho samotný začátek se však pro hosty nevyvíjel příliš dobře a nebýt výborného posilujícího oběda, mohlo vše skončit i velkou porážkou. Za pět minut dvanáct (přesně v 11:56h) se situace změnila a nepříznivý stav se začal otáčet. Po šestém závěrečném kole se nám podařilo skóre příjemně zkorigovat na stav 10:14, ale na dohnání velké ztráty a celkový zvrat už nezbyl čas a některým ani síly. Vrchlabí obhájilo předcházející vítězství a my jako malou náplast alespoň díky Kubrtovi ovládli prestižní doplňkovou střeleckou soutěž zvanou “Vérchlabský HEXAGRAM“. (Doufám, že na ní neexistují nedostupná autorská práva, protože bych se s ní mile rád setkal i na více turnajích. Jedná se vzhledem k opravdu velkému počtu koulí umístěných v odhazovacím kruhu a vystřelovaných ze vzdálenosti osmi metrů alespoň co se týče hmotnosti o nejtěžší soutěž vůbec. O tom, že se prý jedná o nejoblíbenější kratochvíli samotného Krakonoše se už nemá cenu ani zmiňovat.)

Dodatečně přejeme Luboši Srnskýmu vše nejlepší k narozeninám a ještě jednou děkujeme za pozvání, příjemnou atmosféru a pohodově strávený den. Jsme rádi, že k sobě má Jablonec s Vrchlabím tak blízko a to nemyslíme jen na kilometry. Příští rok si přátelské utkání opět nenecháme ujít a na základě přesných statistických výpočtů můžeme již s jistotou říci, že na 68,7538% Jablonec konečně zvítězí.

Japkoň z Japka

 

Z jiného (domácího) úhlu pohledu

Mám velikou radost, že vše pěkně vyšlo a mohli jsme se všichni přátelé setkat a zahrát si pétanque v krásném indoor prostředí, na zajímavém povrchu - tak řečeném verchlabském tatami, a to vše při báječné atmosféře. Sice první termín přáteláku proti Jablonečákům v lednu 2016 nevyšel, za což jsem byl místními vrchlabskými starými nomenklaturními strukturami několikrát veřejně plísněn, ale vůbec to nevadilo, vzhledem k lepší variantě - a to spojeným družstvům JAPKO a POP Praha doplněné náhodně vylosovaným Kladeňákem/Královehradečákem Petrem "Hvězdou" Tonem. Zajímalo mě také, jak si s místním povrchem, nižším stropem a oproti outdoor pétanque nezvyklými světelnými podmínkami poradí ostrostřelec Jakub Konšel a musím říci, že si zaslouží absolutorium. Jen v zápase, který hrál proti nám, střelil za sebou min. 5 koulí, pak třeba minul a zase trefoval, jako u Verdenu. O celkový výsledek nešlo, i když v této sestavě Vrchlabí v přátelácích ještě neprohrálo. Děkuji borcům z Jablonce, že naši zimní tradici přáteláků kvitují, také pražským, že pro ně nová tradice snad bude přínosná. Také verchlabským dámám a pánům patří dík za hru, atmosféru a vůbec vše. Těším se na příští léta zimních přáteláků.

Roman