Jablonecká jednička 2017

Napsat reportáž z Jablonecké jedničky padlo na mě a zjišťuji, že to není zas tak jednoduché. Její zrod a postupný vývoj byl složitější a já teď nevím, kde začít. Nejlepší bude asi od začátku. Pétanque má svůj původ ve francouzském středomoří a k jeho velkému rozšíření došlo za napoleonských válek, ve kterých si jim vojáci krátili čas. Jeho počátky však nalezneme již ve starém Římě……Sakra to jsem začal ze začátku až moc. Tak dát nejdřív konec? Turnaj vyhrál…. to zas zkazím pointu. No, tak nezbývá než začít od prostředka.

Pro pořadí druhý turnaj jednotlivců stanovili organizátoři pevný datum 16.9. V předcházejících letech měly Jedničky podobu dlouhodobé soutěže, ale pro přístupnost masám a zahraničním účastníkům se rozhodlo vše soustředit do jednoho dne. Ráno se nás tedy sešlo sedm :) Nutno říci, že na příčině bylo především počasí, při kterém k proniknutí paprskům světla na hřiště u Přehrady bránily těžké dešťové mraky.

V úvodní řeči Tomík neopomenul vyzdvihnout prestiž celé akce, která má být jediným turnajem jednotlivců v kraji. Jestli měl tyto informace podložené, nevíme, za to jsme si však v ten den byli naprosto jisti, že co se týče teplot, je dozajista tím nejchladnějším.

Odvážlivci rozhodnutí vzdorovat nejen těmto nepříznivým živlům, ale i soupeřům, byli zařazeny do jedné skupiny, ze které postupovala čtveřice nejlepších do divácky vděčného K. O. A že to nebylo vůbec snadné, dokládá i to, že vstupní brána playoff zůstala uzavřena některým favorizovaným hráčům, jako například Kubrtovi. Dle jeho slov byla ale v jeho případě hlavní příčina v tom, že po prvním zápase, ve kterém porazil budoucího vítěze, se po zbytek turnaje vydal sebeobětavě držet provizorní tyčku od pořadatelského stanu. V něm ukryt před deštěm operoval na nejmodernějším zařízení náš IT technik Vaisik. Tím pádem sice nebylo vyhodnocení turnaje ohroženo, bohužel však už Jarda nevyhrál žádný další zápas.

Přestože všechny odehrané mače byly velmi napínavé, což dokazuje i častý výsledek 13:12, největší pozornost na sebe upoutalo poslední utkaní ze základní skupiny. Zde poměřil své síly Tomík, jenž měl postup již zaručen a černý kůň turnaje Ondra Mrožík, mezi nímž a Blackem se o postupu právě rozhodovalo. Ondra stejně jako po celý den, zvolil taktu zaskočit soupeře a svoji netypickou, velmi odvážnou strategií ho dostat pod tlak. To se mu dařilo i nyní, ale třinácti bodů tentokráte nedosáhl. Dostálo se mu však ocenění v podobě všeobecné pochvaly, sbírání brad ze země a výkřiků úžasu za střelu roku, při které se mu podařilo zasáhnout vlastní zcela zakrytou kouli v doslova nemožném úhlu a posunout ji s milimetrovou přesností ke košonku.

Po ukončení základní části určil počítač pro čtvrtfinále za soupeře Milana s Tomíkem a dosud pouze jednou poraženého Kuchyho s Blackem. Nutno podotknout, že opět nastalé bitvy měly vysokou herní úroveň a oba přihlížející diváci s nimi byly nadmíru spokojeni (nebo se chtěli alespoň zahřát) a chvílemi se snažili i vytvořit svým pohybem na tribuně vlnu.

Tento den, jak se následně ukázalo, zcela ovládli Tomášové a do boje o stupeň nejvyšší se tak zcela přesvědčivě proházel (stejně, jako i v předchozím ročníku) Black a po vcelku vyrovnaném mači též pořadatel turnaje Tomík (jestli s tím měl v tomto případě něco společného Pelta, se prokázat nepodařilo).

Následný finálový zápas, který vzápětí bez dlouhých průtahů vypukl, byl do šesti bodů velmi vyrovnaný. Pak bohužel vlivem jedné nepřesné střelby daroval Black soupeři tři body a posléze se mu už nepodařilo dostat zpět do hry. Kolíčky se tak na počítadle zastavily na skóre 13:6 a na Blacka opět zbyla „pouze“ stříbrné medaile.

Třetí místo se podařilo vybojovat Milanovi a tak na vítěze základní části zbyla trochu nepopulární bramborová medaile. Díky novým sponzorům však mohla být k tomuto čtvrtému místu přiložena cena v podobě poukazu na jednodenní zájezd do města Liberec bez stravy a pojištění. Dva lístky na tramvaj byly Kuchymu předány vzápětí.

Článek mám za sebou a nakonec to moc nebolelo (teda až na tu hlavu, ten rum jsem k tomu zřejmě neměl připíjet). Za pořadatele chci poděkovat všem, co si udělali čas a rozhodli se ho strávit místo v teple rodinného kruhu na mrazu s bandou pétangistů. Též děkuji všem účastníkům za rychlost a návaznost odehraných zápasů (až na Tomíka, ten to tedy flákal děsným způsobem :) ) a za to, že občerstvení v narychlo zbudovaném baru KOHBA bylo s ještě větší rychlostí vyprodáno (teda až na Tomíka, ten to opět flákal děsným způsobem). Jaký bude další osud Jedniček ještě zcela jasné není, ale každopádně pro svoji (i za každého počasí) výbornou atmosféru, by byla veliká škoda, kdyby tento druhý ročník byl též posledním.

Celkové pořadí:

1. MÍSTO - Tomík

2. MÍSTO - Black

3. MÍSTO - Milan

4. MÍSTO Kuchy

5. MÍSTO Ondra Mrožík

6. MÍSTO Vaisik

7. MÍSTO Kubrt