Libverda 2017

Napsal Neznámý pétanquer. Uveřejněno v Turnaje

čt
zář
21
2017
293 hits

Do Lázní Libverda se nemusí jezdit jen za zdravotními procházkami po kolonádě a požívání tamější léčivé vody, ale i za sportem. A to konkrétně za pétanquem, na jehož turnaj trojic, konaný místní Tělovýchovnou jednotou Sokol, se každý rok těšíme a jeho termín si vždy červeným kroužkem značíme do kalendáře.

Na již čtrnáctý ročník se tentokrát cestou na sever vydala z Jablonce rovnou tři auta a to vždy po jednom týmu na palubě. Díky nejrychlejšímu vozu (nebo nejčasněji nařízenému budíku), zaparkoval v místě konání u penzionu Vzlet jako první tým Hrušky, ve kterém Naďu (po její dvouleté pétanque dovolené) doprovázeli borci Martin (Vaisik) a Tomík, kteří již spolu úspěšně reprezentovali i na letošním Líšný Open. Dále je následovali No Name, kde Šárka P. hned trumfla předchozí tým tím, že k sobě přizvala Martiny rovnou dva (M“Slávista“J+M.M). Třetí vůz, jehož posádka stejně jako ostatní měla zálusk na příčku nejvyšší, obsadili Japka, ve složení Milan,Miloš a Kubrt. Cestou po vlastní ose si pak nenechali uniknout dobrodružství, které dokáže poskytnout pouze hromadná doprava, další Jablonečtí účastníci, s tradičním názvem Bobři. Na turnaji je pak doplnilo ještě osm týmů, které neodradila špatná předpověď počasí a nízké ranní teploty. Upravených hřišť zde pak všichni našli dostatek, aby nemuseli na nic čekat, nikde se tlačit, nebo překážet. Přestože po celou dobu turnaje nespadla z nebe jediná kapka, způsobil déšť z předchozího dne kromě ztrpčování pořadatelům jejich příprav i to, že byl terén značně promočený a měkký. Nejeden hadr na pétanque koule tak nezůstal suchý a kdo si jej zapomněl doma, byl vysvobozen až sluníčkem, které se probojovalo skrz mraky kolem poledne.

Dvanáct družstev organizátoři rozdělili do dvou stejně početných skupin a po zahajovacím proslovu Zdeňka Slezáka mohl turnaj bez průtahu začít, a jelikož k vítězství stačilo dosažení pouze jedenácti bodů, uhánět kupředu i přímo raketovou rychlostí. Nás zajímalo zejména dění ve skupině A, ve které se i přesto, že by se neměly míchat jablka s hruškami, sešly všechny naše posádky aut. Jelikož do finále postupovaly jen první dva týmy z čela tabulky, nezbylo tedy, než aby se pustily do bratrovražedného boje. A hned v prvním zápase tak poměřili síly Hruška s No Name a to s výsledkem příznivějším pro první jmenované 11:5. Naďa, Vaisik a Tomík pak ještě dále odolávali ostatním týmům ve skupině, ze kterých je asi nejvíce protrápil klub Prosranda, který tak ukázal, že co se herního výkonu týče, je jejich název velmi zavádějící. Od No Name ještě odvrátilo štěstí svoji tvář i při dalším „jabloneckém“ střetnutí s Japky a přestože již ostatními boji propluli na vítězné vlně, obsadili až celkově páté místo.

Dle pravidla turnaje se postupujícím týmům započítával vzájemný zápas ze skupiny a čtveřice nejlepších tak poté ve vzájemném zápolení odehrávala o jeden mač méně. V pátém a posledním zápase základní skupiny se sešly dva dosud neporažené celky a ukázalo se, že se jednalo o klíčový zápas, který měl následně rozhodnout celkové pořadí. Papírově favorizované Japka si však při něm vybrali slabou chvilku a zatímco se Hruškám dařilo vše, co si usmysleli, jim nevycházelo naopak téměř nic a překvapivě po velmi rychlém průběhu uslyšeli cvrlikot kanára, oznamující skóre 11:0.

Ve skupině B probíhaly neméně zajímavá utkání, ze kterých mezi dva postupující celky nakonec vykrystalizovali domácí  Muhu, jež svoji kvalitu již jednou prokázali při trápení Hrušek na již zmiňovaném Líšný Open a dále „nováček“ Koko z Kokonína. Hruška i Japka však i zbytek turnaje držela pevně v rukou.  Bronzová, i když v tomto případě v podobě vyřezávané medaile dřevěné, si nakonec našla cestu do Kokonína, kterému blahopřejeme za pěkné umístění. Stříbrní, s jednou, za to rozhodující porážkou za celý den, skončili Japka a na pomyslný zlatý stupeň díky výborným placům Nadi a přesné střele Vaisika vystoupali Hrušky.

Dle slov člena vítězné sestavy Tomíka bylo ale hlavním klíčem k úspěchu vybrání správné barvy kolíčku, kterým se oznamovalo průběžné skóre zápasu a které se pak po celý turnaj drželi. Tento strategicky vybraný kolíček se pak již nenechal na stupnici během zápasů nikdy předběhnout. O jakou přesně barvu zaručující úspěch se jedná, však odmítl prozradit z obav, aby mu ji příště ostatní nezabrali.

Nevíme, jestli náš krátkodobý pobyt v lázních měl ozdravné účinky na srdce a pohybové ustrojí, přesto jsme odjížděli nadmíru spokojeni. Ještě jednou děkujeme pořadatelům za bezchybný průběh, díky němuž finalisté měli odehráno celkových sedm zápasů již v půl čtvrté, též počasí, že bylo vlídné, dále místním kočkám, že si daly říct (ty čtyřnohé) a přestaly nám odnášet nahozené košonky, taktéž lázeňským švihákům, že zavítali jinam a všem soupeřům, že si sem cestu naopak našli. Libverdo, za rok zase na viděnou.

1.MÍSTO - HRUŠKY (Naďa,Vaisik,Tomík)

2.MÍSTO - JAPKA (Milan,Miloš,Kubrt)

3.MÍSTO - KOKONÍN (Laký, Šilhán, Beneš)